Zima v Ášramu – jóga centru

Ášram (Centrum jógy v denním životě)…to je místo ve Ždárci u Skútče, kde jsme si během našeho Tamjdemu vyzkoušeli žít úplně jiným životním stylem, mimo naší normální, drobnou realitku. Cvičili jsme jógu, meditovali, jedli jiná jídla z jiných ingrediencí, snažili se zapomenout na maso a vypili hektolitry čaje… Sešlo se nás 15, různých národností: Portugalci, Francouzi, Španěl, Polka, Češi… náhodně jsme se promísili a vytvořili perfektní atmosféru. V pátek, na cestě do Prahy se ale naše dobrovolnická parta rozdělila. První odjela kolem čtvrté hodiny a druhá dorazila do centra kolem půl dvanácté v noci – tedy akorát tak na polívku, čaj a vydatný spánek.

V sobotu jsme se vzbudili na Tamjdem netradičně brzo, okolo sedmé hodiny ranní, a zkusili jsme si skoro dvě hoďky cvičit jógu (někteří cvičili ve spaní ve spacáku). K snídani byla kaše ze stále živých klíčků – to aby se nám dobře pracovalo. Bylo opravdu hodně co dělat. Někteří sekali dříví, jiní sbírali miniaturní kousky dřeva do bedýnek a nosili do domu, uklízeli sníh, jiní (hlavně Francouzi) připravovali oběd. Po perfektních špagetách jsme se, nacpaní k prasknutí, vypotáceli ven a šli na procházku po okolí ášramu – viděli jsme poustevnu a pak se strhla koulovaná, které nebyli ušetřeni ani „reportéři“ s fotoaparáty. Před večeří nás čekala meditace, pěkná, i když někteří z nás by to nazvali takovým menším šlofíkem. Večer perfektní hra o józe, kde jsme luštili zašifrované texty, volná improvizace na hudební nástroje (velký bordel) a zasloužené pivečko ve Skútči.

Nedělní ráno jsme všichni zůstali ve svých spacácích, meditovali jsme ve spánku a pochrupávali, zatímco Honza (šéf centra) meditoval v „naší ložnici“. Dopoledne jsme každý zase pokračovali na svých pracovních úkolech a povedlo se nám společně zasadit OBROVSKÝ barel na dešťovou vodu do země. Jako spokojení tamjdemový dobrovolníci jsme se po (opět po „francouzském“) obědě vydali do Prahy.

Markéta (organizátorka tohoto Tamjdemu)