S Tamjdemem do Mexika v krkonošských horách!
Můj první Tamjdem začal u fontány na Černém mostě, kde se postupně začalo objevovat více a více účastníků – dvě dobrovolnice evropské dobrovolné služby z Ukrajiny a Německa, následované účastníky z České republiky, Slovenska, Irska (přesněji řečeno z Číny), Španělska a Nizozemí. Tato celkem zvláštní skupina nasedla do autobusu a po několika hodinách vystoupila na ještě zvláštnějším místě – zastávce zvané Mexiko. Stále jsme však byli v České republice, a to ve vesnici Sklenařice v Podkrkonoší.
Z Mexika jsme se vydali cestou do kopce, na němž stála krásná chata – místo našeho ubytování a víkendové práce zároveň. Vzápětí se k nám přidala skupina mladých lidí, členů Duhy Tangram, které chata patří a správný seznamovací večer mohl začít.
Hráli jsme hry, povídali si o tom, proč jsme na Tamjdemu a někteří vlastně v České republice. Dozvěděli jsme se i zajímavé informace o Duze, projektu Tamjdem a Duze Tangram, která na víkend přijala naši pomoc. Tangram, jedna z dužin občanského sdružení Duha, se zaměřuje na organizování rozličných projektů pro mladé lidi v jejich volném čase - mezinárodní výměny mládeže (Youth Exchange), prezentace Duhy na Bambiriádě, integrace mladých lidí se zdravotním i sociálním handicapem.
Jelikož první mezinárodní výměna mládeže se měla na chatě uskutečnit do konce července, byl čas na pořádnou akci! V sobotu jsme rozdělili naši skupinu na 2 pracovní týmy. Venkovní tým doloval velké kameny a použitelné cihly z pořádné hromady hlíny, sutě a nevím co ještě. Aby si trochu odpočinuli od kamenů, zabývali se chvílemi odklízením starého harampádí a přenášením dřeva na spálení na vhodnější místo. Tým domovních pracovníků mezitím vyklidil různé pokoje, umyl podlahy a položil koberce a následně umístil nábytek. Na oběd jsme uvařili asi 4 kila těstovin, jelikož jsme čekali návštěvu. Dorazili další tamjdemoví i tangramoví pomocníci – 3 Portugalci, Francouz, Američan, Češi. Po zasloužilém odpočinku se potvrdilo pravidlo, že čím víc lidí, tím víc práce, a tedy nově příchozí začali natírat dřevěné obložení uvnitř domu speciálním nátěrem, malovali zdi na bílo, opravovali staré skříně a pokračovalo se v dopoledních úkolech. Pracující dobrovolníci Tamjdemu spolu se členy Tangramu museli z vesmíru zkrátka vypadat jako banda bláznivých mravenců.
Na večer jsme udělali táborák a snědli zasloužilé špekáčky. Samozřejmě jsme dostali žízeň, kterou mohlo uhasit jenom pivo, a tedy jsme absolvovali asi kilometrovou cestu do kopce lesem do nejbližší hospody. Příjemně unavení jsme se pak skoro kutáleli zpět do naší chaty a nechali si zdát sny o Krakonošovi.
Nedělní dopoledne jsme strávili částečně procházkou po okolí a hraním her, ale také dokončováním různých prací, tak aby po nás zůstala chata připravená na příjezd účastníků mezinárodní výměny. Všechno jsme na závěr vášnivě hodnotili a komentovali, až jsme málem nestihli autobus zpět do Prahy. Udělali jsme společnou fotografii, objali paní Marušku (hlavu Tangramu), popřáli mnoho štěstí a poděkovali, že nás dva dny hostili.
Můj první Tamjdem, kterého se i se členy Tangramu zúčastnilo 25 lidí, byl úspěšně za mnou a musím říci, že to byla skvělá zkušenost. Strávila jsem dva nabité dny v mezinárodní skupině fajn lidí a pomohla doslova změnit vzhled chaty jedné skvělé české organizace.
Mariëlle Van Aarle z Nizozemí (dobrovolnice, účastnice tohoto Tamjdemu)
