Řádkování, plečkování a sázení jarní cibulky v Camphillu

Tamjdem konal v Camphillu, což je velmi neobvyklé místo v Českých Kopistech (u Terezína). Jedná se o rozsáhlý statek s nemenším polem, takže o práci rozhodně není nouze. Praktikuje se zde ekologické zemědělství založené na harmonickém soužití s přírodou. Statek zároveň slouží jako domov pro několik handikepovaných osob, kteří zde žijí v klidném a příjemném prostředí.

Do Camphillu se jelo v pátek odpoledne – z Holešovic jsme vyrazili čtyři v čele s Markétou. Lucka už byla na místě a Lenka se k nám přidala v sobotu. Celkově nás tedy bylo šest, tentokráte všichni z Čech, což bylo poněkud nezvyklé. Cesta proběhla ve veselé náladě, docela rychle jsme se všichni seznámili. Na místě nás potom přivítal Jaroslav – mladý a srdečný muž, který byl v Camphillu něco jako vedoucí. A protože bylo ještě vidět, tak jsme se hned pustili do práce – okopávání a plení záhonku a sbírání kadeřávku. Po půl hodince se ale setmělo, což bylo znamení, že se blíží večeře. Jaroslav nám donesl čerstvě upečený chleba vlastní výroby s tvarohem. Musím říci, že takhle dobrý chléb jsem už dlouho nejedl. Bylo pěkné počasí, a tak jsme večeřeli venku a pak už hurá do spacáku.

Druhý den ráno se začali sjíždět účastníci zahrádkářského kurzu, což byl taky hlavní důvod naší přítomnosti – měli jsme poskytovat kurzu organizační podporu a starat se o jídlo. Po velmi dobré snídani (opět lahodný chléb) jsme se vydali na pole – Markéta a Lucka sázely cibulku, já a Pavla jsme plečkovali (pleli) pole a druhá Lucka řádkovala. Po dopolední práci jsme se jali připravovat oběd – zeleninovou polévku a těstovinový salát. Vypadalo to, že účastníci si docela pochutnali, takže jsme mohli být spokojeni. Po obědě jsme s účastníky kurzu potom sázeli rostlinky na poli a sbírali kameny. Sluníčko hřálo a práce šla dobře od ruky. Po večeři se potom část vydala na pivo a část na výlet ke plavební komoře. Západ slunce na Labi u plavební komory…no prostě romantika. Po setmění se rozdělal oheň a přišlo na povídání o ekologickém zemědělství, Camphillu a vůbec o duchovních aspektech našeho života. V neděli jsme potom “dláždili” půdu v přístěnku jednoho domu a měli prohlídku po celém statku – viděli jsme dílny, kde pracují handikepovaní, sklad zeleniny atd. K obědu bylo sójové maso s bramborem, které připravila Lucka, a na kterém jsem si my i účastníci velmi pochutnali. No a potom už pomalu byl čas vyrazit. Zpáteční cesta proběhla vesele, na Holešovicích jsme si ještě na chvíli sedli na kamenné schody a ještě se párkrát od srdce zasmáli.

Rád bych vypíchnul několik věcí, proč se mi Tamjdem v Camphillu líbil a proč stálo za to na něj jet. Za prvé to byl výborný čaj z dobromyslu (podomácku usušený), který člověka postavil na nohy. Vynikající čerstvý chléb a zeleninová polévka. Krásné počasí na kouzelném místě, člověk si vyčistil hlavu, přišel na jiný myšlenky a poznal úplně jiný způsob života, se kterým se člověk z města moc nesetká. Také jsem se seznámil s ekologickým zemědělstvím a poprvé v životě ochutnal syrovou červenou řepu (mimochodem je moc dobrá).

A v neposlední řadě jsem poznal několik nových lidí, se kterými byla rozhodně legrace. Celkově vzato jsem se vůbec nenudil a víkend uběhl jako voda.

Jirka (dobrovolník, účastník tohoto Tamjdemu)