Zoryana Slyusarchuk

Zoryana (20), dobrovolnice v rámci Evrposké dobrovolnické služby (EVS – European Voluntary Service), do Prahy si na rok odskočila z Ukrajiny, aby díky DUZE mohla doma zorganizovat třeba mezinárodní festival amatérského divadla :o)

Jak Tě napadlo stát se EVS dobrovolnicí?

Chtěla jsem změnit život, tak aby byl zajímavější a nezávislejší, chtěla jsem poznat nové lidi, novou zemi a její atmosféru.

Co jsi dělala předtím?

Studovala jsem architekturu a čtyři roky jsem doma na Ukrajině pracovala v dobrovolnické organizaci, která spolu se školními dětmi připravovala amatérské divadlo.

Co děláš v DUZE?

Pracuju s mládeží, starám se o prezentaci EVS, její komunikaci, pomáhám v kanceláři, …

A teď – co Tě v DUZE nejvíc baví?

Workcampy. Už jsem se tady dvou zúčastnila, s lidmi z Japonska, Itálie a Chorvatska jsme se třeba snažili o takové menší opravy Karlštejna :o)

Na co máš v DUZE spadeno?

Chtěla bych, aby se nám díky DUZE a dívčímu klubu JUNKA, kde jsem dřív pomáhala, povedlo realizovat jeden umělecký projekt. Měl by to být mezinárodní festival amatérského divadla pro děti a mládež. Uvidíme :o)

Proč právě Česká republika?

Chtěla jsem do Evropy. V Praze jsem byla dva roky předtím, tak jsem si sem taky podala přihlášku a vyšlo to. A život v hlavním městě se mi líbí :o)

Učila ses někdy předtím česky?

Ne. /ale mluví skvěle/

Jak vyjde Česká republika ze srovnání s Ukrajinou?

To je těžké, jsou tu velké kulturní rozdíly, jiná mentalita. Podle mě jsou tu lidé otevření a ochotní pomoci.

Co je nejtěžší na životě EVS dobrovolníka?

Pro mě asi víza. Každé tři měsíce musím jezdit domů, abych si obnovila vízum. Kromě toho jsem si taky dost užila se sháněním bytu. Lidé bohužel nebyli moc důvěřiví k cizince.

A co bys vzkázala zájemcům o EVS?

O práci v rámci EVS jsem přemýšlela už o půl roku dřív, než se to celé zorganizovalo, a povedlo se to. Cítím se dobře, protože se tu můžu realizovat.

Takže: Nevzdávat se. Stojí to za to!