Dřivější TAMJDEMy

20.-22.dubna 2007 na statku ve východních Čechách!

Projekt Modrý dům v Kosteleckých Horkách občanského sdružení INEX-SDA se snaží uplatnit zásady udržitelného rozvoje na českém venkově. Zároveň nabízí programy ekologické a rozvojové výchovy základním školám. Zajimalo nás, jak projekt funguje a jak se na statku žije dvěma zahraničním dobrovolnicím...
Do práce jsme se pustili pěkně zčerstva v sobotu ráno. Vyklidili jsme půdu, která čeká na rekonstrukci, za použití mimořádně sofistikovaného zařízení, technicky označovaného jako skluzavka neboli šikmá plocha. Tašky, co se sklouzly, jsme pak odvozili v dál.

Nadojili jsme 3,7 cl kozího mléka. Uklidili jsme suť za kůlnou. Bára si zasadila jeden strom a druhý zalila. A navíc za námi zůstal elegantní a účelný stojan na kola z ohromného kmene (výsledek akce „Velikonoční ostrovy“).

S Joaem a Chrisem jsme všechny potýrali velice vzrušující hrou v lese a prezentací o geneticky modifikovaných potravinách. Kdo chtěl, shlédnul večer film o džungli a ostatní si šli opéct buřta s lidmi, co přijeli na školení campleaderů.

Vypadá to jako hodně práce, ale ve skutečnosti jsme měli klidný víkend. Obložené chleby na dvorku, sluníčko... a každý si mohl vybrat, do které práce se pustí a pak se s někým vystřídat. Děkujeme hostitelkám za domácí chleba a vajíčka!

Další fotky k nalezení v galerii.

11.- 13. května 2007 s nízkoprahovým klubem Džagoda v Praze!

Klub Džagoda najdete na pražském Černém mostě. Nabízí nezávazné volnočasové aktivity místním dětem a dospívajícím: dá se tu poslouchat muzika, pracovat s internetem, seznamovat se a získávat oporu a přátele pro řešení těžkých životních situací. Možnost zapojit se aktivně do dění v klubu nebo si jen přijít posedět a popovídat – oboje má pomoci překonávat anonymitu panelákového sídliště.

Na nás bylo vyrobit v sobotu s děckama z klubu sádrové masky a hudební nástroje, abychom si odpoledne mohli pod vlajkou (nebo spíš vývěsním štítem na klacku) Džagody udělat rambálový průvod sídlištěm. Neplánovaně jsme se při tom nechali vyhodit z nákupního centra. Kromě toho jsme nakoupili dřevo a postavili dvě lavičky, namalovali koloběžkovou dráhu, trubky s ventilací a na plácku před klubem ještě hrací plán z jiný planety.

V neděli nám pak Honza Pazlar vyprávěl o práci "na strítu" (Streetwork), v čechách docela novém stylu práce s dětmi z ulice. A odpoledne jsme začli plánovat další TAMJDEM, tentokrát s děckama v Matiční ulici!

1.- 3. června: nízkoprahové centrum Člověka v Tísni v Matiční ulici (Ústí nad Labem)

Nízkoprahový klub Nový svět je pilotní projekt společnosti Člověk v tísni. Jeho zaměstnanci zjišťují potřeby dětí z této sociálně vyloučené lokality a spolu s dobrovolníky podle nich připravují volnočasové a vzdělávací aktivity. Domluvili jsme se s nimi, že připravíme víkendový program ke Dni dětí.

Do čeho se pustíme? V sobotu nás čekají workshopy s dětmi: budeme vyrábět bubny, žonglovací nástroje, peněženky, sádrové masky a speciální šejky-obrazy. Techniky se štafetově naučíme mezi sebou a pak je předáme dál!

V sobotu k večeru se vydáme na průvod v ulicích. Chtěli bychom zviditelnit centrum a úlohu, kterou v místě hraje. Chceme všem připomenout, že hravost a radost ze života jsou všem dětem společné.

A aby se naše návštěva neomezila na prosté „my dáváme, vy dostáváte“, dostaly děti navštěvující klub možnost nafotit obrázky ze své každodennosti, ze kterých připravíme výstavu.

Na neděli připravíme hon za pokladem v kopcích za Ústím a když půjde všechno dobře, stačíme ještě natřít altán a vymalovat výtvarnou klubovnu.

Celý víkend s námi budou lidé z centra, takže se dozvíme jak funguje, jakým čelí problémům a porovnáne zkušenosti s integrací menšin v zemích našich dobrovolníků.

Jídlo, ubytování a doprava zdarma. Pokud váháte… nevíte o co přicházíte! Na viděnou.

6.- 8. července: hudební festival Yanderov u Chrudimi

Hudební festival Yanderov podporuje zejména začínající kapely, mladé hudebníky a další amatérské umělce z celé České republiky. Vstup na festival je zdarma. Chtěli jsme jeho 12. ročník podpořit právě pro jeho výjimečně neformální a nekomerční charakter, kterým napomáhá rozvoji nezávislé kultury.

A k čemu jsme byli dobří my? Pro začátek jsme si v pátek zcela nekomplikovaně užili hudební program. V sobotu dopoledne jsme pak sbírali kelímky a skotačili po nich v kontejneru. Odpoledne jsme si nacvičili minipředstavení (ke shlédnutí zde) a v sobotu večer jsme zářili jako čepovači piva! Co země, to styl originální zacházení s pěnou...

Pro zvědavce spousta dalších fotek tady!

14.- 16. září: je Babí léto, pojďme Zažít  město jinak!

Festival Babí léto s bezdomoveckým souborem Ježek a Čížek

Druhý zářijový víkend jdem s Tamjdemem na Babí léto do Bohnic. Festival pořádá Unijazz a jelikož ho minulý rok dávali dohromady v pěti lidech, rozhodli jsme se zmnožit řady pomahačů, nosičů, držilů, přemisťovačů, pobíhátorů a dalších, kteří pomáhají festival uskutečnit.

Hlavně chceme pomoci sdružení Ježek a Čížek s realizací každoroční mezinárodní přehlídky bezdomoveckého divadla Hic Sunt Leones, která letos proběhne právě v rámci Babího léta.

.

Parádní procházka s divadlem Alfred ve dvoře

V neděli se totiž zapojíme do velkého pouličního happeningu Parádní procházka, pořádaného v centru Prahy divadlem Alfred ve dvoře a sdružením Auto*Mat. Účastníci Procházky se pohybují ve skupinách mezi instalacemi a performancemi od Karlova náměstí, kolem Národního divadla, až po náplavku u Mánesa. Zdaleka ale jenom nekoukají, co kde lítá. Hned do začátku se totiž všichni pouští do chodecké choreografie, styl rozevlátý, plíživý, valivý...

U některých instalací se bude dobrovolná ruka hodit přímo nesmírně, tak pojďte pomoci! Anebo se alespoň přijďte podívat. Odkazy na divadla, sdružení a program níže na stránce.

Naše fotky z akce jsou zde!

12.-14. října: Výpad na záchranu Pivoňského kláštera

Pivoňský klášter je starý 976 let. Vařilo se v něm pivo a lektvary, byla v něm policejní stanice, sídlila tu armáda i milice ministerstva vnitra. Co ovšem nezvládl zub času, Švédové ani husité, dokázalo s tímto unikátem provést JZD - dokonale ho zdevastovat.

Vyrazili jsme pomoci sdružení Aurelius s jeho záměrem klášter opravit a vytvořit v něm azyl pro staré lidi a děti z válečných oblastí. Dopoledne jsme pleli keře (doslova), aby bující vegetace znovu nerozvrátila opěrnou zeď kláštera. A odpoledne, po veselém pásmu duchařských historek přednesených místostarostou Pivoně, jsme se pustili do opravdu sysifovského úkolu: vyhrabávání stavebních kamenů z haldy zeminy.

Strava byla hubená, ale vybojovali jsme si polívku. V neděli jsme zlezli Herštejn a Veronika málem neslezla z lana. Večery byly divoké, neboť pivní tácky a jejich metání zřejmě láká bez ohledu na národnost. Díky všem!

Více o Pivoňském klášteře: http://www.aurelius.cz/

A spoustu dalších fotek nejdete tady.

9.-11. listopadu: (ruční) otevírání oken do minulosti v Uhřinově

Tenhle Tamjdem připravují EVS dobrovolnice ve vzdáleném Uhřinově. Pomůžeme jim zazimovat sad, hrabat listí a jinak ctít podzim. A jelikož se brzy chystá setkání navrátilců z dobrovolné služby v zahraničí, budete tu i možnost zapojit se do diskuzí o zárodečném projektu exEVS asociace.

A kamže se jede? Sdružení Villa Nova vytvořilo v Deštné v Orlických horách zcela výjimečné centrum pro experimentální archeologii. Tavba železa, výroba dřevěného uhlí a potaši nebo snaha o rekonstrukci středověkého zemědělství - díky těmto projektům se v průběhu roku otevírají okna do minulosti dětem z okolních základních škol.

Čeká nás práce venku v místním skanzenu. Budeme ošetřovat stromy, hrabat listí a něco pomůžeme i uvnitř centra. Chcete si zkusit namlít středověkou mouku nebo podojit kozu? A k tomu se setkat s ostatními workcampáři? Tak se s námi pojeďte rozloučit s podzimem do Orlických hor!

Villa Nova: http://villanova.webpark.cz/

14.-16. prosince: Hlídkování proti rysobijcům na Šumavě

Někteří nedočkavci už při pátečním putováním ve vlaku bombardovali otázkami co se rysů týče dobrovolnici Katku z eko Duhy. A tak jsme se dozvěděli, jak tato zvířátka žijí, nebo kolik je u nás medvědů a vlků. Nakonec i jaký je rozdíl mezi myslivcem a lesníkem, což bylo pro mnohé z nás velikým překvapením.

Druhý den zrána následovalo taktické rozdělení do dvou skupin. Jedna se vydala po stopách směr (bývalý vojenský prostor – paměť mi neslouží). Druhá se snažila vystopovat rysy opačným směrem a při té příležitosti pokořit horu Bobík. To se nakonec podařilo jen polovině odvážlivců, kterýmž to se líbila taktika hledání zkratek a ignorace červené značky. Cestou jsme narazili na stopy několika srnek, psů, zajíců a tří čuníků (aneb prase divoké).

Jelikož je rys ostrovid zvíře plaché, představil nám Petr večer jeden ochočený exemplář á la Beata. Druhý den jsme se vši vydali do nedalekého „hájku“ (aneb CHKO) pořídit odlitek ze sádry a při té příležitosti jsme se brodili jako srnky přes polovyschlé rašeliniště za vidinou opravdového krmelce…

Další info o rysích hlídkách Hnutí Duha zde!

18.-20. ledna 2008: Niterným dřevorubcem za jediný den

DoNitra, tak se jmenuje občanské sdružení, které v bývalé sudetské vesničce Osinalice (CHKO Kokořínsko) zakoupilo starý statek a již 4 roky ho rekonstruuje. Výsledkem je prozatím nově „oblečená“ stodola s doškovou střechou, ubytovací kapacitou pro 14 lidí, novým vytápěním, sociálním zařízením… ale hlavně spousta dosud nerealizovaných nápadů!

A právě na pomoc při jejich realizaci jsme se do Osinalic vydali i my. Tohoto Tamjdemu se zúčastnilo 12 lidí. Rozdělili jsme se do čtyř skupin, podle toho, jakou práci chtěl kdo vykonávat a v sobotu kolem 9⁰⁰ ranní jsme pustili do svých úkolů. Jedna skupinka odklízela roští kolem stavení (…alias princové z pohádky O šípkové Růžence, jinak samé dívky). Druhá skupina očišťovala a lakovala dveře uvnitř nové stodoly. Třetí skupinou byli stavitelé kamenného chodníčku, zatímco čtvrtá skupina se vydala na dřevo do okolních lesů. Demokraticky jsme se domluvili, že kdo bude mít zájem, může po skupinách migrovat, aby si vyzkoušel i jinou práci. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme pracovali jen v sobotu a neděli dopoledne, se nikomu moc nechtělo opouštět svou práci nedokončenou. Takže k žádným velkým přesunům v podstatě nedocházelo.

Skupině dřevorubců se podařilo přivést z lesa dostatek dřeva a tak jsme si mohli večer vyzkoušet indiánskou saunu. Na 1,2 metru vysokou hranici dřeva jsme dali žulové kameny, hranici zapálili a počkali až dohoří. Doběla rozpálené kameny pak putovaly do připraveného indiánského inipí a my za nimi. Venku padal hustý déšť, vnitřek inipí ale stačily kameny pěkně rychle zahřát. Potom jsme jen zalévali kameny vodou, vždycky to jen tak sympaticky zasyčelo a od kamenů se vyvalil dým vodní páry. Seděli jsme v kruhu na karimatkách, jediným světlem byly rozžhavené kameny v jámě uprostřed a oheň plápolající venku. Joao se na ten večer stal šamanem, aby nás provedl třemi kruhy přání, ve kterých jsme sdíleli něco z věcí, které přejeme našim přátelům, rodině a sami sobě. A pak ven, nechat se omýt studeným déštěm.

V neděli jsme se hned zrána pustili do dokončování rozdělané práce ze soboty. Po obědě začaly skupinky lidí odjíždět a společně jsme na statku uklízeli. Nakonec ovšem i ten poslední zbyteček těch nejposlednějších vytrvalců musel zamířit „z nitra“ zpátky do světa civilizace a každodenních povinností.

Více o sdružení DoNitra najdete tu.

- Petr

1.– 3. února 2008: masopust v Horním Maršově 

Společně s místními dobrovolníky jsme organizovali masopust, tradiční svátek hodování, tance a masek předcházející předvelikonočnímu půstu. Pořádá ho ekologické vzdělávací centrum Sever, které oživuje místní tradice a stará řemesla a učí děti respektu k přírodě, to vše v krásném místě uprostřed zalesněných kopců východních Krkonoš.

Veškerou práci jsme tentokrát koncentrovali do soboty. Vyzdobili jsme sál, nacvičili tanec a zpěv a odpoledne jsme se v tradičních maskách zúčastnili maškarního průvodu s kapelou. Do průvodu se přidávali zvědaví kolemjdoucí, jiní jen koukali z okna a mávali. Před radnicí jsme rozdávali koblihy,  bavili diváctvo scénkami a potom až do večera tancovali a soutěžili s dětmi na karnevale. Závěrečný úklid probíhal až do tmy, ale stálo to za to.

Celou neděli jsme strávili na sněhu a slunci. Někdo objevoval s foťákem malebnosti místního hřbitova, někdo se toulal po okolí a obdivoval ovce, někdo se vydal na výlet do hor, uskakoval z cesty rozjetým běžkařům a obtiskával andělíčky do závějí.

Webové stránky centra Sever najdete tady, podrobnější zprávu o tomto Tamjdemu zase zde.

- Darja

28.-30. března: Týden lesa s YEE na Toulcově Dvoře

Toulcův dvůr je středisko ekologické výchovy na okraji Prahy. Spolu se sdružením Youth Environment Europe jsme naplánovali víkendovou akci u příležitosti Mezinárodního dne lesa. Z divočiny za Prahou jsme do Toulcova dvora přesadili mladé stromky a pustili se do úklidu a prořezávání přilehlého sadu.

Páteční večer proběhl jak jinak poklidně za hudebního soupeření mezi Aljoninými ruskými baladami a Chrisovou pochmurnou kytarovou produkcí. V sobotu nás posílila desítka nově příchozích nadšenců a ihned po nezbytné svačině se každý chopil doubku a začalo se sázet. Je zasázeno, zalito a nezbývá než čekat pár let až se z doubků stanou duby…

Odpoledne jsme se přesunuli do nedalekého parku, kde nás čekal tuhý boj s šípkovými šlahouny a sbírání věcí do přírody nepatřících... kupříkladu děravého bazénu a starých, patrně již obydlených, holínek. Pomohli jsme stromům od starých větví, pilou i vlastní silou, a na závěr učesali trávník. Nutnou podotknout, parčíku to po naší návštěvě velmi slušelo.
A večer už zbývalo jenom ty haldy křovin spálit…

- Veronika

17.-18. května 2008: S lampióny za práva žen

Sophie přišla s myšlenkou upozornit veřejnost na pocity ohrožení, které provázejí ženy při nočních cestách městem. A jelikož na tuhle tematiku chtěla upozornit za pomoci amatérského umění, vymysleli jsme happening v pražském parku Parukářka.

Na sobotu jsme přichystali pro veřejnost dílny s výrobou lampiónů. Celé dopoledne lilo jako z konve, ale posunutý start nikomu nevadil - krom toho nám Unijazz půjčil jeden ze svých rebusoidních stanů.

Lampionů z obalů na vajíčka a z plastových lahví jsme vyrobili celou šňůru. Občas někdo přisedl, občas se někdo přišel podivit, Aljona k tomu hrála ruské balady a nakonec strašně sprchlo a z lampionů byla místy kaše.

Kristýna ze sdružení Nesehnutí přivezla z Brna výstavu o ženských právech a než začalo pršet, přednesla nám opravdu neotřelou přednášku s workshopem na téma domácí násilí.

Déšť tentokrát smyl nejen spoustu lampionů, ale také plány na nedělní úklid parku! Holt nemůže být vždycky katalogový počasí...

12.- 14.září 2008 na Babím létě v Bohnicích!   

Již od roku 1990 pořádá každoročně sdružení Unijazz hudebně-divadelní festival v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích s názvem Babí léto. Hudebně-divadelním festivalem je myšleno, že zde neuvidíte a neuslyšíte pouze živou hudební produkci, ale můžete shlédnout i různá divadelní představení. Součástí Babího léta byl totiž i 5. ročník festivalu bezdomoveckých divadel HIC SUNT LEONES 2008, pořádaný sdružením Ježek a čížek.

Po pátečním srazu všech účastníků, jsme se odjeli ubytovat a již cestou do místa našeho ubytování jsme se vzájemně seznamovali. Seznamování nám docela šlo a tak se páteční večer rozvinul v báječný večírek, strávený za zvuku kytar a zakončený výbornou večeří od „mistra francouzské kuchyně“ Fabiana.

Sobotní den jsme trávili, od brzkých ranních hodin, na festivalu. Pomáhali jsme při stavbě dvou pódií, při nošení aparatury, při přípravě a rozmístění orientačních tabulí, se stavbou stanů apod. Od 12⁰⁰ se otevřely brány festivalu a my jsme v tu chvíli, rozděleni do skupinek, pomáhali např. s prodejem vstupenek, s výdejem občerstvení pro účinkující, se stěhováním rekvizit a s mnoha dalšími věcmi, tak jak bylo zrovna zapotřebí. Byla to vskutku zajímavá zkušenost vidět festival z pohledu organizátora. Po úspěšném ukončení festivalu jsme opět začali asistovat při skládání a balení věcí, takže do spacáků jsme zalézali značně unaveni ale zato s pocitem dobře vykonané práce.

Nedělní ráno již nebylo tak striktní na vstávání a vůbec celý zbytek nedělního dne se nesl spíše v duchu odpočinku. Před obědem jsme se zúčastnili ještě jednoho mini workshopu, na kterém jsme pomocí krátkého divadelního vystoupení ztvárnili naše pocity a dojmy z proběhlého víkendu. Potom jsme ještě společně poobědvali, poklidili místa po nás zaneřáděná a pomalu se rozjížděli do svých domovů.

Petr

23.-25. ledna 2009: Další Tamjdem, tentokrát v Brně v centru 8D

Poznání lidí z celé Evropy, uplatnění cizích jazyků v praxi a taky samozřejmě výpomoc v centru 8D. Tak jsem si představoval Tamjdem konaný 21.-23.1. 2009 v Brně, když jsem vyplňoval přihlášku. Nicméně, hned po tom, co jsme se navzájem všichni pozdravili na brněnském vlakovém nádraží, začalo hustě pršet.Takže jsme „výstup“ na Kraví horu museli absolvovat v dešti. Večer proběhl v duchu seznamovaní. Nejméně 12 Dobrovolníků především z Německa a Francie svým počtem překonalo čtyřčlennou českou skupinku dobrovolníků…

Ráno, po skvělé snídani, jsme se mohli s chutí pustit do práce. Na programu byl úklid nepotřebného haraburdí kolem centra a také práce v tamějších dílnách. V polední pauze se konal mezinárodní bahenní fotbal, který si hlavně děvčata z Německa patřičně užila…

V sobotu večer, po výtečné bramboračce, jsme se vydali za zábavou do centra Brna. Místní klub byl v plném proudu, a tak jsme se bavili až do pozdních večerních hodin. Ráno, poté co jsme se  vysoukali ze spacáků, byla pro nás připravena diskuze na téma dobrovolnictví. Velmi mě zaujali některé názory druhých. Například když se řešila otázka – Z jakého důvodu jsme se rozhodli dělat dobrovolnickou činnost, což u některých znamená být rok v naprosto cizím prostředí. Člověk se v takovouhle chvíli zamyslí nad tím, co je pro něj důležitější, zda honba za kariérou, nebo něco, co se peněz skoro vůbec netýká?

Odpoledne se už každý připravoval k odchodu,aby mohl v klidu odjet do své vesnice či města, kde může na nějaký čas ostatním pomoci při své dobrovolnické službě...

                                                                                                                     Marek Krajča

3. - 5. dubna 2009: Tamjdem na tvrzi Bernartice

První dubnový víkend léta páně 2009 jsme se vydali do západních Čech na tvrz Bernartice. Zub času sice zanechal stopy na vizáži této úžasné a monumentální památky ze 14. století, ale zničit se mu ji naštěstí nepodařilo. A zřejmě už ani nepodaří poté, co se její záchrany ujala parta nadšenců v čele s Jakubem Šejbou. Jejich cílem je nejen zabránit dalšímu chátrání tvrze, ale i vytvořit z její části něco na způsob komunitního centra, které by mohly využívat další neziskovky.

Do Bernartic jsme dorazili po několika vlakových výlukách, zpestřených horskou dráhou autobusem po místních okreskách, v pátek v pozdních večerních hodinách. To nám ale nezabránilo seznámit se s historií tvrze a s pány duchy, kteří na ni přebývají. Velký obdiv si získal zejména bloudící kapucín. Zvládli jsme i seznámení s místními v bernartické hospodě.  

V sobotu ráno jsme si nejdříve s odborným výkladem prohlédli celou tvrz od rozsáhlých sklepení po půdu a vzápětí se dali do bourání střechy. Ze střešních krovů byl nádherný výhled do kraje, slunce příjemně hřálo a práce rychle utíkala. Shazování tašek nám zpestřovaly nálezy tajemných nápisů na trámech a útržků z novin.

Odpoledne část z nás pokračovala v bourání střechy, svou vytrvalostí zejména vynikalo silné duo Štěpán a jeho táta, ostatní se vrhli do vyklízení sutí před tvrzí.  Večer nás čekaly báječné sprchy v místním fotbalovém klubu (někteří  z posledních museli žel vyzkoušet meze své otužilosti) a pak přesun do místní hospody.

Neděli už jsme pojali relaxačně, mnozí z nás spíš vypadali jak bloudící mrtvoly (zřejmě k tomu přispěla sobotní štědrost paní hospodské v nalévání becherovky). Nejdříve nás čekala návštěva kostela, který ve své zchátralosti, ale i kráse, byl rodným (ač o pár století mladším) bratrem sousední tvrze. Zážitek to byl ohromující, když jsme z kostelní věže shlédli širé okolí. Odvážlivci se vydali až na samý vršek věže.

Poté jsme se věnovali pomalému sbírání spadlých tašek. Jen někteří zřejmě z potřeby většího adrenalinu se pokoušeli shodit zbylé trámy a podlahu, což mělo za následek téměř zřícení jich samých. Stihli jsme ještě příjemný oběd a malý výlet na místní rozhlednu, a pak už byl čas zamávat tvrzi i jejím milým obyvatelům a vydat se vstříc rušnému velkoměstu. Tak snad zase příště.

Bára

29. - 31. května 2009 jsme se vydali za vlčky na Statek Vlčkovice

V kraji zvaném Česká Sibiř se nachází obecně prospěšná společnost Statek Vlčkovice. Tamní nadšenec Jan Počepický se rozhodl, že ze statku, jenž zdědil v restituci, vybuduje chráněné bydlení spolu s chráněnými dílnami na zpracování ovčí vlny a také s možností odlehčovacích pobytů.

Ve školním zkouškovém období jsme se sešli ve skrovném počtu sedmi lidí, ovšem to nám nezabránilo se pustit do práce s vervou. Díky našemu nadšení se nám podařilo během soboty zcela vyklidit historický ovčín od přebytečného harampádí a ….no…hnoje. V jeho prostorech se již 5. rokem bude konat pravidelný hudebně-divadelní festival Vlčkovice fest.

Paralelně probíhala příprava dřeva na zimu, čehož se zhostila děvčata a nutno říci, šlo jim to od ruky. Ve zbytku dne jsme prosekávali hustý bezový porost, lépe řečeno „prales“, který proti našemu neúprosnému náporu neměl šanci a velice rychle ustupoval. Navzdory celodennímu vytrvalému dešti jsme za sebou zanechali kus práce. Velký vliv ale měly energizery v podobě úžasných domácích jídel, buchet, bábovek, tlačenek, grogů a jiných pálenek….velká pochvala hostitelům! Večer jsme pak strávili prezentací činnosti Statku, seznámili jsme se s Honzovými plány do budoucna, kterých není málo, povídali a pomalu upadali do spokojeného spánku.

 V neděli ráno jsme dorazili poslední zbytky bezů a vyčistili dvě místnosti v přilehlé vodní tvrzi, ve které je ovšem práce na několik let. V budoucnu by měla sloužit jakožto penzion s možností hippoturistiky. Zbyl nám čas i na procházku po nádherném okolí a domů se nám z tohoto tamjdemu nikomu nechtělo.

Aleš

5. – 7. června 2009: Tamjdem v Rajské zahradě Dolních Věstonic

První červnový víkend jsme se v počtu 15 dobrovolníků vydali do rezidence Chráněného bydlení Sv. Michala Charity Česká republika. Krásný historický dům se nachází v městečku Dolní Věstonice.

Páteční večer jsme věnovali přípravě večeře a bližšímu seznámení u plápolajícího ohně. Celou sobotu se na nás počasí jenom smálo a nám se pracovalo s radostí. Naším velkým úkolem bylo zkultivovat zahradu. Někteří z nás se zhostili trochu sysifovské činnosti – přeházet hromadu písku z jednoho místa na druhé, jiní vyklízeli zbořené prostory a zachraňovali cihly. Odpoledne jsme měli velice rozmanité. Mě osobně nejvíce těšilo, jak se každý zhostil úkolu „očisti si svojí cihlu na tisíc a jeden způsob“ Lidská vynalézavost mě nepřestává překvapovat.

Odpoledne se za námi přijeli podívat Nořini klienti, německé dobrovolnice, která víkend organizovala. V odpolední siestě jsme s nimi strávili pár chvil kreslením, povídáním a výrobou proutěných košíků.  Večer jsme si poslechli prezentaci o chráněném bydlení Sv. Michala jeho cílech i plánech a dozvěděli jsme se více z historie budovy, ve které jsme celý den pracovali. Asistenti mají smělé plány i s tímto domem a zaslouží si podporu. Nakonec jsme se rozhodli klientům zpříjemnit společenské prostory a tak jsme vyráběli origami ptáčky a zdobili, kde se dalo.

Jelikož jsme v sobotu pracovali jako šrouby, odměnili jsme se v neděli dopoledne výletem na Dívčí hrad, sice ve vedru a neustále do kopce, ale výhled stál za to! Byla to taková pěkná tečka za tím naším Tamjdemem.

Markéta

12. – 14. června 2009: Archeologie pozpátku ve Villa Nově

 Sdružení Villa Nova - centrum pro experimentální archeologii a ekologickou výchovu provozuje kromě historického skanzenu také přednášky pro děti z nedalekých škol a s tím spojené různé workshopy. Na sobotní ráno si pro nás Tamjdemáky (6 dívek) připravili 2 vlídní dobrovolníci sdružení program – výlet do historie jako takové, ale i historie sdružení a skanzenu. Obsah a náročnost byla vesměs stejná jako pro žáky základních škol, ale my jsme si to užívali velice. Ve skanzenu se nám dostalo zvláštní péče – vynikající průvodcovské služby, čaj z lesních plodů a listů, praktická ukázka života v podzemnici, kdy jsme se všichni krčili u země, aby nás kouř z ohně neudusil.

 Celou sobotu jsme strávili různorodými pracemi – okopávali jsme lněné políčko a stavěli zeď jednoho rozbitého domku ve skanzenu. To vše za doprovodu velice vlezlých koz. V neděli jsme pak pokračovali stavbou zdi. Museli jsme si rozdělat starověkou maltu – hlínu se slámou a vším, co do ní od koz napadalo…Kluci ale tvrdili, že je to dobré jako přírodní krém na ruce. Kromě prací na zdi jsme se vystřídali i u vymazávání komína toutéž hlínou, a to zevnitř, čili nic pro klaustrofobiky.

Příroda je v tamějším kraji krásná – všechny ty kopce, lesy, zákoutí…Jak to vím? 12 ti kilometrová cesta z Villy Novy v Uhřinově na autobus směr Praha nám ukázala své, ale zvládli jsme to bez větších psychických následků.

Markéta

26. – 28. června 2009: Veliké sázení v Buddhistické kulturní společnosti

26.6. - 28.6. se konal Tamjdem s Buddhistickou kulturní společností. Dle mého názoru se sešla skvělá parta lidí, která se rozhodla přiložit ruku k dílu a pomoci někomu, kdo si dlouho vypomáhal převážně vlastními silami sám.

Po cestě naplněným vlakem v příjemném multikulturním složení si nás v Českých Budějovicích v kultovním multivan folksvágenu vyzvednul Juha a všechny nás v pořádku dopravil na místo určení. Hned se ujal role průvodce a ukázal nám krásný zrekonstruovaný statek. Za posledních 7 let bylo vykonáno mnoho práce, ale stále je co dělat. Dnešní dobou je statek uzpůsoben tak, že tam nastálo žije přibližně 10 osob.

Hned zprvu jsme se zbavili určitých stereotypů, které mohli s tématem miniworkcampu nastat. Buddhistická kulturní společnost nejsou žádní fanatici, kteří se snaží žít v izolaci. Skloubili svůj život na statku spojený s meditací s tím, který žije většina společnosti – dojíždějí za prací, dělají obrovskou část manuální práce na statku a celkově zastávají názor, že každý má svobodu dělat to, co chce a tak se chovali i k nám.

Přes den jsme pracovali okolo čističky odpadní vody. Ta sestává mimo jiné ze zařízení zakopaného v zemi a jezírka (budoucího močálu). Toto zařízení bylo zasazeno v zemi, ale bylo potřeba ho opět zakopat hlínou a sutí, čehož jsme se statečně chopili – zvlášť děvčata. Specifické práce byly okolo jezírka, které jsme za dva dny stihli okolo břehů zbavit plevelu, roznést podél suť a zasadit květiny, které obstarávají čištění vody. Jiní kosili trávu nebo dláždili chodník. 

V noci a večer jsme se sociálně družili a krom různých icebreakerů, energizerů, pití vína a piva jsme se skvěle bavili. Celý pobyt se nesl v přátelském duchu a já jsem měl pocit, že jsme Buddhistické kulturní společnosti opravdu pomohli. Oni nám na oplátku po celou dobu vařili skvělá vegetariánská jídla, ukázali nám, jak probíhá meditace, a připravili pro nás malou přednášku o buddhismu.

Michal

18. – 20. září - Co takhle vydat se do nitra?

Po tom, co nás autobus vysadil v Medonosích (doteď to místo nemůžu najít na mapě) jsme se vydali pěšky směr Osinalice do centra osobního rozvoje DoNitra, které nabízí různé aktivity, zejména však zážitkové sebepoznávací kurzy. Cesta nám hraním her a seznamováním se rychle utekla a už jsme stáli na prahu, kde se nás ujal Vlado – pan šéf centra. Při vynikajícím úvodním povídání o tom, jak to vše v Osinalicích začalo a jak by se chtělo pokračovat, jsme pod taktovkou jiného Vláďy vyráběli marmeládu z hrušek a jedli místní speciality. 

V sobotu nás čekala „archeologická činnost“ – úklid smetiště, které za léta zarostlo plevelem, takže se z práce stalo celkem dobrodružství – takové náročnější hledání pokladů. Pak jsme ty pracně vytahané zajímavé věcičky roztřídily a šup s tím do sběru, tříděného odpadu a do popelnic. Musím říci, že práce archeologů připadla hlavně dívkám, kluci zase vykopali neuvěřitelně velký rigol na odpadní roury a pomohli Vladovi s opravami na jednom z domů centra.

Sobotní procházka za uměleckými artefakty na jeden z lesních kopců se převelice vydařila, pak byl oheň a spokojený smích. A jídlo? Veliké díky patří jak Vladově domácím dobrotám, tak francouzskému šéfkuchaři Ghislainovi, který nás na Tamjdemu poctil svou návštěvou. Myslím si, že víkend byl pro nás opravdu určitou cestou do nitra – někteří z nás prozkoumali svou vytrvalost, schopnost sebeovládání a zkusili překonat sama sebe při noční cestě na kompostovací záchod. Na dno svého ekologického přesvědčení si pak sáhl ten, kdo záchod čistil.

Markéta

13. – 15. Listopadu – Velké malování s Duhou Arabelou

V pátek začala naše cesta na další Tamjdem už v Praze velice dobrodružně. Nejdříve jsme se nemohli nasoukat do pražského metra (batohy plné buchet a přezůvky samozřejmě). Do Liberce, kde byl náš cíl, jsme jeli nadvakrát dvěma různými autobusy. V Liberci jsme se ztratili při cestě z nákupu i při cestě do DUHY ARABELY, kam jsme se snažili dojít. Duha Arabela - Centrum volného času provozuje v Liberci mateřské centrum, pořádá dětské tábory, zahraniční výjezdy a nabízí zájmové kroužky pro děti i dospělé.

V pátek jsme se ještě stihli seznámit s centrem a zahrát několik zajímavých her s lentilkami i házenou s velkými – obrovskými míči. Po několika málo hodinách spánku jsme v počtu 12 lidí nastoupili před náš úkol – vymalovat od stropu až k zemi místnost pro děti. Po tom, co jsme všechno vystěhovali, zmazali jsme sebe, podlahu, skříně, okna a taky zdi a strop – teda ty jsme vymalovali. Pro velký úspěch jsme se pustili i do druhé místnosti (menší) a kreativní družstvo zase do malování obrázků na chodbě. Výsledek? BÁJEČNÝ!

Po celodenní práci jsme se zrelaxovali tancem na liberecké "piškotéce", velice detailně jsme si prohlédli noční centrum (zase jsme se ztratili) a ochutnali místní piva – speciality – doporučuji nezkoušet. V neděli jsme se po finálním úklidu a vynikajícím řízku k obědu vydali pokořit kopec Ještěd. Což se nám nakonec podařilo – nahoru lanovkou a dolů sešupem z kopce, i když podle fotografií nám možná nebudete věřit. Byla tam taková mlha, že ani my jsme tu slavnou rozhlednu neviděli.

Ale i tak a včetně vší špíny a únavy to byl bezva Tamjdemový víkend.

Mrkněte se na více fotografií na facebooku.

Markéta

První Tamjdem roku 2010 proběhl v Duze Wings v Ostravě.

15. – 17. ledna – Tamjdem v Duze Wings v Ostravě

Na první Tamjdem v novém roce 2010 jsme se vydali na předměstí Ostravy do jedné z lokálních dužin Sdružení Duha zvané Duha Wings. Naším cílem bylo vymalovat velikou místnost, která tvoří zázemí pro děti z Klubu Ulice, což je projekt Duhy Wings. Každý všední den odpoledne zde děti od 8 do 15 let tráví svůj volný čas surfováním po internetu, povídáním, hraním her nebo ping pongem.  

Během mých tří krátkých pobytů v tomto klubu jsem viděl mnoho dětí, které byly ovlivněny životem reálné ulice (kouření marihuany, násilí, alkohol…). Proto jsem navrhl Stáně uspořádat v Klubu Ulice Tamjdem a pomalovat zdi atraktivními a pozitivními obrázky pro mládež, která klub navštěvuje.

Na Tamjdemu se nás sešlo 12 dobrovolníků z úplně jiných koutů České republiky, s jinými zájmy a pohnutkami - dobrovolníci evropské dobrovolné služby z různých zemí (Španělsko, Maďarsko, Turecko a Francie) a stejně tak několik Čechů. V pátek večer nás Stáňa přivítala hned několika panáky “zelené s mlékem” (což rozpoutalo diskuzi o tradičních likérech na Ostravsku) a poté jsme si udělali krátký a veselý úvod o práci, která nás o víkendu čeká. V sobotu ráno jsme začali vtipným energizerem, kdy nám Stáňa ukázala, že se ničeho nezalekne, a pogo stylem převálcovala protihráče. Po takové dávce smíchu jsme se pustili do celodenního malování a to ne ledajakého. S pomocí video-projektorů jsme si promítli obrázky na zeď. Témata byla různá, ale vesměs se týkaly toho, co mladé lidi zajímá – hudba a sport a co by je mohlo přimět trávit svůj volný čas smysluplně. Každý z nás se na projektu nějak zúčastnil – obkreslovali jsme, malovali barvami, sprejovali, stříhali a lepili a bylo to perfektní. Když už se zdálo, že náš den nemůže být lepší – skvělá práce, super jídlo, dobrý pocit…, přišli i děcka z Klubu Ulice a přidali se k nám. Nejvíce je samozřejmě bavilo sprejování a pošťuchování, ale nakonec jsme si to s nimi docela užili. Sobotní práci jsme asi v 11 hodin večer úspěšně prodiskutovali u piva a unavení usnuli jako mimina. V neděli jsme ještě dodělávali poslední úpravy a kluci z Klubu přišli znovu pomáhat – tentokrát v dvojnásobném počtu.

Ve Francii říkáme: „Láska ti dává křídla a díky její síle jsi schopen udělat něco krásného a velikého.“ Doufám, že jsme naším činem vnesli mezi mládež novou inspiraci dělat něco dobrého, alespoň podvědomě. Děcka odteď na zdi uvidí např. kluka, jak hraje košíkovou a zároveň s míčem odhazuje do koše i slova Cigarety, Drogy a Alkohol. Budou se koukat na postavy punkera, rockera a hiphopera, které znázorňují různé hudební žánry a snad je to naučí vzájemné toleranci. A v neposlední řadě skutečnost, že se na tvorbě těchto obrázků podíleli a zjistili, že to není jednoduché, je naučí vážit si věcí okolo sebe. 

Byl to skvělý víkend, nabitý pracovními úkoly a příjemnou atmosférou. Velké díky patří všem, kdo se na projektu podíleli a dotáhli jeho realizaci do úplného konce – dobrovolníci Tamjdemu, kluci z Klubu a Stáňa a její tým, kteří udělali obrovský kus práce.

Fabien Marais 

Na fotky z ostravského Tamjdemu se podívejte na naší facebookové stránce.

29. – 31. ledna – Sbírání miniaturních kousků dříví v Šrí  Devpurídží Ášramu 

Ášram (Centrum jógy v denním životě)…to je místo ve Ždárci u Skútče, kde jsme si během našeho Tamjdemu vyzkoušeli žít úplně jiným životním stylem, mimo naší normální, drobnou realitku. Cvičili jsme jógu, meditovali, jedli jiná jídla z jiných ingrediencí, snažili se zapomenout na maso a vypili hektolitry čaje… Sešlo se nás 15, různých národností: Portugalci, Francouzi, Španěl, Polka, Češi… a vytvořili jsme perfektní atmosféru. V pátek, na cestě do Prahy, se ale naše dobrovolnická parta rozdělila. První odjela kolem čtvrté hodiny a druhá dorazila do centra kolem půl dvanácté v noci – tedy akorát tak na polívku, čaj a vydatný spánek. 

V sobotu jsme se vzbudili na Tamjdem netradičně brzo, okolo sedmé hodiny ranní, a zkusili jsme si skoro dvě hoďky cvičit jógu (někteří cvičili ve spaní ve spacáku). K snídani byla kaše ze stále živých klíčků – to aby se nám dobře pracovalo. Bylo opravdu hodně co dělat. Někteří sekali dříví, jiní sbírali miniaturní kousky dřeva do bedýnek a nosili do domu, uklízeli sníh, jiní (hlavně Francouzi) připravovali oběd.  Po perfektních špagetách jsme se, nacpaní k prasknutí, vypotáceli ven a šli na procházku po okolí ášramu – viděli jsme poustevnu a pak se strhla koulovaná, které nebyli ušetřeni ani „reportéři“ s fotoaparáty. Před večeří nás čekala meditace, pěkná, i když někteří z nás by to nazvali takovým menším šlofíkem... Večer byla perfektní hra o józe, kde jsme luštili zašifrované texty, volná improvizace na hudební nástroje (velký bordel) a zasloužené pivečko ve Skútči. 

Nedělní ráno jsme všichni zůstali ve svých spacácích, meditovali jsme ve spánku a pochrupávali, zatímco Honza (šéf centra) meditoval v „naší ložnici“. Dopoledne jsme každý zase pokračovali na svých pracovních úkolech a povedlo se nám společně zasadit OBROVSKÝ barel na dešťovou vodu do země. Jako spokojení tamjdemový dobrovolníci jsme se po (opět po „francouzském“) obědě vydali do Prahy.

Markéta

Mrkněte se na více fotografií na facebooku.

12. - 14. března - Tamjdem v Toulcově dvoře s YEE

Čtrnáct dobrovolníků se v sobotu večer rozhodlo vyrazit si do centra Prahy na pivo. Ptáte se proč? Byli jsme na Tamjdemu v Toulcově dvoře v Praze. Polovina Češi a polovina cizinci. Celý den jsme tvrdě pracovali...:) Kdo tam byl, mi rozumí. Tedy na co jsme měli chuť? PIVOOO!!!

A co s námi to pivo udělalo? Posuďte sami, jaké jsme vedli rozhovory:"S věkem se snižuje kvantita spermií" (Martin Skládal), "Jakou silou přitahuje Slunce Zemi?" (Aleš Werner). :-D!

Tyto věty jsem si ještě poznamenala na papír, ostatní jsem bohužel zapila pivem. Ale článek o tom, jak jsme se měli a co jsme dělali, publikujeme brzy!

Markéta

Mrkněte se na více fotografií na facebooku.

23. - 25. Dubna 2010 - Tamjdem v Camphillu

Tentokrát se Tamjdem konal v Camphillu, což je velmi neobvyklé místo v Českých Kopistech (u Terezína). Jedná se o rozsáhlý statek s nemenším polem, takže o práci rozhodně není nouze. Praktikuje se zde ekologické zemědělství založené na harmonickém soužití s přírodou. Statek zároveň slouží jako domov pro několik handikepovaných osob, kteří zde žijí v klidném a příjemném prostředí.

Do Camphillu se jelo v pátek odpoledne - z Holešovic jsme vyrazili čtyři v čele s Markétou. Lucka už byla na místě a Lenka se k nám přidala v sobotu. Celkově nás tedy bylo šest, tentokráte všichni z Čech, což bylo poněkud nezvyklé. Cesta proběhla ve veselé náladě, docela rychle jsme se všichni seznámili. Na místě nás potom přivítal Jaroslav - mladý a srdečný muž, který byl v Camphillu něco jako vedoucí. A protože bylo ještě vidět, tak jsme se hned pustili do práce - okopávání a plení záhonku a sbírání kadeřávku. Po půl hodince se ale setmělo, což bylo znamení, že se blíží večeře. Jaroslav nám donesl čerstvě upečený chleba vlastní výroby s tvarohem. Musím říci, že takhle dobrý chléb jsem už dlouho nejedl. Bylo pěkné počasí, a tak jsme večeřeli venku a pak už hurá do spacáku.

Druhý den ráno se začali sjíždět účastníci zahrádkářského kurzu, což byl taky hlavní důvod naší přítomnosti - měli jsme poskytovat kurzu organizační podporu a starat se o jídlo. Po velmi dobré snídani (opět lahodný chléb) jsme se vydali na pole - Markéta a Lucka sázely cibulku, já a Pavla jsme plečkovali (pleli) pole a druhá Lucka řádkovala. Po dopolední práci jsme se jali připravovat oběd - zeleninovou polévku a těstovinový salát. Vypadalo to, že účastníci si docela pochutnali, takže jsme mohli být spokojeni. Po obědě jsme s účastníky kurzu potom sázeli rostlinky na poli a sbírali kameny. Sluníčko hřálo a práce šla dobře od ruky. Po večeři se potom část vydala na pivo a část na výlet ke plavební komoře. Západ slunce na Labi u plavební komory...no prostě romantika. Po setmění se rozdělal oheň a přišlo na povídání o ekologickém zemědělství, Camphillu a vůbec o duchovních aspektech našeho života. V neděli jsme potom "dláždili" půdu v přístěnku jednoho domu a měli prohlídku po celém statku - viděli jsme dílny, kde pracují handikepovaní, sklad zeleniny atd. K obědu bylo sójové maso s bramborem, které připravila Lucka, a na kterém jsem si my i účastníci velmi pochutnali. No a potom už pomalu byl čas vyrazit. Zpáteční cesta proběhla vesele, na Holešovicích jsme si ještě na chvíli sedli na kamenné schody a ještě se párkrát od srdce zasmáli.

Rád bych vypíchnul několik věcí, proč se mi Tamjdem v Camphillu líbil a proč stálo za to na něj jet. Za prvé to byl výborný čaj z dobromyslu (podomácku usušený), který člověka postavil na nohy. Vynikající čerstvý chléb a zeleninová polévka. Krásné počasí na kouzelném místě, člověk si vyčistil hlavu, přišel na jiný myšlenky a poznal úplně jiný způsob života, se kterým se člověk z města moc nesetká. Také jsem se seznámil s ekologickým zemědělstvím a poprvé v životě ochutnal syrovou červenou řepu (mimochodem je moc dobrá). A v neposlední řadě jsem poznal několik nových lidí, se kterými byla rozhodně legrace. Celkově vzato jsem se vůbec nenudil a víkend uběhl jako voda.

Zdraví, Jirka

Mrkněte se na více fotografií na facebooku .

7. – 9. května - Tamjdem opět v Ašrámu, ve Žďárci u Skútče 

Letos už  podruhé jsme zavítali do Šrí Dévpuridží Ášramu sdružení Jóga v denním životě ve Ždárci u Skútče. V tomto velikém a starobylém domě uprostřed krásné přírody žije trvale hrstka jogínů, kteří se snaží žít podle filozofie jógy, v harmonii s přírodou a také sem spoustu příznivců jógy přijíždí, ať už pomoci anebo na kurz jógy.  

Nás tentokrát čekalo spoustu práce na dvoře a v okolí Ašrámu. Rozdělili jsme se na několik malých pracovních čet, kdy některé čítaly jen jednoho člověka, a pustili se do toho. Přesazovali jsme stromky, sekali a nosili dřevo, kosili a hrabali trávu, nahazovali přírodní omítku vyrobenou ze slámy a bláta, přičemž jsme se úžasně zabahnili, stavěli jsme zídku či čistili splav od naplavených dřev, přičemž se nám podařilo vylovit i celé křeslo a koberec! Krom sobotního rána se na nás pořád usmívalo sluníčko, takže nám šla práce dobře od ruky.  

Ráno jsme se nabili energií hodinovou lekcí jógy vedenou zkušenou jogínkou, po obědě jsme nabrali sil jogovou relaxací-Joganidrou, při které jsme téměř do jednoho usnuli… Večer jsme si popovídali u ohýnku a nechyběly i nějaké hry.V Ašrámu bylo velmi příjemně a těšíme se, že sem zase brzy přijedeme!

Veronika

 Mrkněte se na více fotografií na facebooku .